RAVENINO DOBRODRUŽSTVÍ Z POHLEDU S'TSUNGA N'AVANY - 29.-30.9, ZŠ Jana Masaryka 1201

Ducháčkovy kobky proběhly ve dnech 29.-30.9 v ZŠ Jana Masaryka 1201. Původně se však měly "conat" na ZŠ Tupolevova 525. Když jsme přijeli na určené místo, tj. na ZŠ v Tupolevově, byli jsme překvapeni tím, že tam nikdo nebyl. I škola byla zavřená. Prohledali jsme okolí a co jsme našli? Nic. Řekli jsme si teda, že to bude tím, že jsme tu moc brzo. (v osm hodin ráno) A tak jsme čekali. V tuto dobu mi také zavolal Almad, že je na cestě. Oznámila jsem mu, že škola je zavřená, tak ať to zkusí na Palmovce, kde byl domluvený sraz na půl devátou. Almad tam jel a když přijel, zjistil , že tam také nikdo není a zavolal mi to zpět. Mezitím, co se Almad dopravoval, přišli na Tupolevovu podezřelé kostýmované postavy (rudý čaroděj a dva další), které tam čekaly s námi. Řekla jsem proto Almadovi, že akce se asi koná, tak ať přijede sem. A taky přijel. To už jsme tu byli pomalu všichni až na organizátory. Hlavní organizátor v černém tričku s atomem přijel něco po čtvrt na deset a prohlásil, že tato škola nás odmítla vzít a proto se přemístíme na jiné stanoviště. Následovali jsme tedy "Atoma". Prošli jsme se na zastávku, odtamtud jsme se projeli autobusem na Palmovku, kde se k nám přidali PJové a NPCčka (a Almad volal Tomashovi ať nahodí server), pak jsme jeli metrem na Karlovo náměstí, odkud jsme dojeli tramvají na Jana Masaryka. Poté se "Rudý kouzelník a společnost zázraků" vydala na Základní školu. Zde asi v jedenáct hodin jsme se usídlili ve třídě 4.C, kde organizátoři udělali proslov. A to o pravidlech, legendě a záhadném pentagramu. My jsme poté šli zapsat své postavy. Po zapsání jsme čekali na rozdělení hráčů do družin a na začátek dobrodružství. V tuto dobu se dělo plno zajímavých věcí. Např. nějaký elf napsal na tabuli "nesmrtelnost elfům". K tomu nápisu přišel někdo jiný a tabuli otevřel. Tím na viditelné části tabule bylo napsáno "smrtelnost elfům". No po nějaké té diskusi jsme se dočkali i rozdělení. Všichni byli přečteni až na mě. Takže se PJové šli zase poradit a nakonec mě přiřadili k Rawenině družině, která byla na nejnižších úrovních. Almad hrál "high-level" a odešel tedy jinam. Naše družina se přemístila do jiné třídy a začali jsme hrát.

Tak a teď si přečtete něco jako záznam dobrodružství z pohledu mé postavy. Ty mezery mezi textem znamenají "spoilery" tj. to co moje postava by neměla vědět či jiné poznámky. Pokud je chcete zobrazit, označte je myší nebo si stáhněte tuto stránku a přepište barvu neviděného textu na nějakou viditelnou.

Každý hráč dostal A4 na níž byl nakreslený pentagram a pět kolonek s čísly 20, 40, 60, 80 a 100. V pěti políčkách pentagramu byly vepsány vlastnosti (ability) a pod nimi byla napsaná zkušenost (dále jen XP). STR - 200, DEX - 300, CON - 400, INT - 100, CHA - 500. Každý kámen měl svoji hodnotu 1-5. Runové kameny jsme mohli umisťovat na políčka v pentagramu. Pokud jsme kámen tzv. "šutr" položili na políčko s vlastností a XP, modifikátor vlastnosti se zvětšil o hodnotu kamene a získali jsme "pentagramovou" XP násobenou hodnotou kamene. Bylo zde však políčko ještě šesté. Pokud si nakreslíte pentagram vznikne vám mnou míněné políčko uprostřed. Pokud se dal kámen tam všechna sečtená XP na pentagramu násobená kameny se ještě vynásobila prostředním kamenem. Z tohoto popisu se vám snad podařilo pochopit cenu kamenů. A teď konečně k tomu dobrodružství.


Naše družina dobrodruhů a částečně obchodníků ze severu byla na nejmenovaném ostrově dolovat drahé kamení. Toto kamení poté měla v plánu dostat na jiný ostrov, kde by si je ve městě nechala obrousit. A proto se vydala lodí na ten ostrov. Mezi těmito dvěma ostrovy ležel ještě jeden malinký asi jednokilometrový ostrůvek nazývaný Ďáblův špendlík. Námořníci si mysleli, že ten ostrov je prokletý, protože tam vždycky někdo ztroskotal. Než naše loď dojela do půli cesty dobrodruhové se seznamovali. S'Tsung se seznámil jenom se Sigyn. Po asi jedno až dvoudenní plavbě jsem zachytil hádku mezi kapitánem a kormidelníkem. Kormidelník nechtěl jet přímo kolem Ďáblova špendlíku. Chtěl ho objet, aby se něco nestalo. Kapitán však chtěl jet přímou cestou a rozkazoval kormidelníkovi ať jede přímo. To už námořníci nemohli snést a proto hádku vyřešili tím, že kapitána s kormidelníkem opili a zavřeli je do jejich kajut. Toho jsem si všiml až třetí den. Ten den naše loď stála skoro na místě, protože bylo bezvětří. To počasí se mi zdálo divné, ale usoudil jsem, že nemá cenu nad tím přemýšlet a tak jsem se nudil a čekal až začne foukat vítr. Večer jsem šel spát. Ráno mě zbudil křik námořníků. Tak jsem vyletěl na palubu a viděl, co se stalo. Po palubě byla rozsápaná těla posádky. Sešly se tam i ostatní obchodníci a tak jsem se jich začal vyptávat, ale nikdo mi neodpověděl. Podíval jsem se zblízka na těla nešťastníků a zjistil jsem, že je musela zabít nějaká kočkovitá šelma, ale mi nedávalo smysl, protože by tu jinak na palubě byly zkrvavené stopy predátora. A ani žádná kočkovitá šelma by se jen tak neobjevila na lodi na moři. Když jsem tak přemýšlel o tom moři, zjistil jsem, že vlastně neplujeme po moři, ale že stojíme. Kormidelníkova obava se zdála býti pravdivá. Usoudil jsem, že námořníkům bude trvat dlouho než se odsud dostaneme a proto jsem si šel prohlédnout ten ostrůvek, kterému vymysleli tak krásné jméno - Ďáblův špendlík. Přidala se ke mne Sigyn, elfka zahalená do šedivého pláště. I když jsem neměl zrovna náladu s ní jít, souhlasil jsem, aby se ke mně přidala. Vylezli jsme z lodi na čedičový povrch ostrova a vydali se na cestu směrem ke kráterovému středu Ti, co zůstali na lodi se zatím připravovali na další útok Griffina. Například se snažili udělat síť do které by Griffina chytili.

Uprostřed kráteru byla puklina a já jsem se jí rozhodl prohledat, jest-li čirou náhodou nenajdu něco zajímavého. Bylo asi sáh široká a 5 sáhů hluboká. Sigyn mě ze shora přidržovala lanem a já jsem slezl na dno, které jsem prohledal. Jediné, co jsem našel byla kostnatá ruka, jenž měla na prstu stříbrný prsten. Bylo mi divné, že jsem nenašel celou kostru, ale pustil jsem to z hlavy. Poté jsem vylezl nahoru a Sigyn mi řekla, že půjde také dolu. Sigyn nic nenašla popravdě našla dvojkový kámen a tak jsme šli dál. Při naší cestě jsme slyšeli příšerný řev, pravděpodobně nějakého zvířete Abych byla přesná. Byl to řev Griffina a posádky lodi, kterou jsme přijeli.. Já jsem to ignoroval a šel dál. Sigyn mě poté následovala. Na cestě jsme potakali dva z dobrodruhů, co byli s námi na lodi. Byla to kouzelnice se zlodějkou.Ty nám řekli, že našli nějaký výklenek v němž bydlí poutník, kterého nemáme rušit, protože pozoruje moře. Já se Sigyn jsme se vydali za ten výklenek, kde jsme to chtěli prohledat. Sigyn mě opustila a tak jsem šel taky něco najít. Jediné, co se mi povedlo, bylo, že jsem se zasekl v nějaké škvíře. Když jsem tam tak byl v té škvíře podařilo se mi rukou nahmatat nějakou minci, na které, jak jsem později zjistil, byl nakreslený Griffin. Po asi deseti minutách jsem uslyšel kroky a známé hlasy. Zavolal jsem na ně ať mě vyprostí. Jedna obchodnice mi pomohla. A já jsem byl volný.

Mezitím, co si moje postava užívala ve škvíře, ti tři našli nějaké mince, amulet a hůlku, o které jsme se později dozvěděli, že asi původně sesílala bledé blesky. Pletači sítě se nakonec dočkali druhého útoku. Griffin zase někoho rychle zabil a odletěl směrem na sever. Jeden hráč kouzelníka se proměnil v poštolku a letěl za ním. Griffin na své cestě zaútočil ještě na jednu loď. Tam se postava zjevila posádce a požádala je o pomoc. Posádka se nakonec shodla na tom, že pojedou do města, v kterém sídlí "armáda" hlídající zdejší vodstvo. A tak tam odjeli. Ti dva, co byli na lodi a přežili útok začali vařit fazole, u kterých nakonec zůstali.

Potom jsme společně šli zpátky směrem k lodi, když v tom jsme spatřili Griffina nesoucího svoji kořist v zobáku. Trojice mi řekla, že tu našli nějaké hnízdo a že asi patří Griffinovy. Také mi řekli, že je tu spousta puklin a tak jsem navrhl, aby jsme jednu vyhledali a schovali se před Griffinem. Večer jsme se vyhrabali z díry a všichni čtyři jsme šli za "poutníkem". Já jsem si s ním opravdu skvěle popovídal. Identifikoval nám některé předměty, které moji společníci našli. Někdo našel hůlku, která kdysi sesílala bledé blesky a Rilven našla amulet, jenž asi nebyl magický. Já jsem se ho také zeptal na arénu Athranských (nevím jak se přesně jmenovali) rytířů. Sandro, tak se jmenoval ten "poutník", nám řekl, že by chtěl nějakou nezhasínající svíčku nacházející se ve městě pod vlnami. Nakonec jsme nekromanta (povětšině já) překecali, aby nám tento úkol zadal a zároveň nám pomohl. Dohodli jsme se na kouzlu, které nám umožní dýchat pod vodou. Sandro nám řekl, ať přijdeme zítra ráno. Po tomto rozhovoru jsme se vrátili na loď, kde jsme povečeřeli falole, které uvařili dva obchodníci z lodi. Dozvěděli jsme se o Griffiním náletu, který stál život několika námořníků. Kuchaři nám ještě potom řekli, že se jeden člověk proměnil v poštolku a odletěl za Griffinem. Po večeři jsme šli spát a postupně jsme všichni drželi hlídku. Já jsem jí držel jako poslední. Moje postava se šla se Sandrem domluvit ještě na dalších miloučkých věcech, které zde však neuvedu.

Poté, co se všichni probudili jsme se šli nasnídat. Byly zase fazole. To už jsem se naštval a přemýšlel jsem jestli nezabiji kuchaře. Tak jsem se díval na svoji rodinnou dýku a na kuchaře, zase na dýku a zase na kuchaře. Nakonec jsem se rozhodl, že je nechám žít, a snědl jsem dokonce ty fazole. Po snídani jsme se mi čtyři tajně vydali za Sandrem. Ten na nás zakouzlil slibované kouzlo a mi jsme se vydali na cestu do neznáma. Na moji postavu ne :-). Jinak to kouzlo fungovalo tak, že místo magenergie to žralo životy resp. 10% hp z celku. Jak jsme šli stále hlouběji, začalo se stmívat. Narazili jsme na čedičové úlomky skály postavu zde našla nějaký runový kámen a také na jeden vrak. Takto jsme pokračovali celý den až se setmělo úplně. Chvíli před tím než se setmělo jsme našli něco, co asi dříve sloužilo jako podvodní cesta. A tak jsem navrhl, abychom pokračovali dál. Nakonec jsme se shodli, že půjdem ještě dvě hodiny a potom budeme spát. Přivázali jsme se lanem a hledali potmě kameny jimiž byla vyznačená cesta. Po dvou hodinách plazení jsme se odebrali k spánku. Já jsem držel hlídku, na které jsem usnul. Ráno jsme se probudili hladem. Přemýšleli jsme o tom jestli si něco ulovíme a nebo sníme něco z našich prosolených týdenních zásob. Nakonec jsme snědli část zásob a vydali se na cestu. Po asi dalším půl dni jsme dorazili na rozcestí, kde byl kámen s napsanými jmény 'Thar' a 'Ghor' (teda aspoň myslím, že se tak jmenovaly). Hlasováním jsme se rozhodli pro Thar a pokračovali jsme druhou část dne v cestě. Zase jsme se vyspali, najedli a šli dál až jsme došli k dalšímu rozcestí. Tam jsme šli zase směrem na Thar. Další zpestření byl kámen s vyrytými rýhami scházejícími se uprostřed kamene. Z prostředka kamene jsem si vzal bílý písek, ale to bylo jediné na, co jsem přišel. Až jsme narazili na rýhu podobné té jako byla naše cesta, uvědomili jsme si, že to je mapa. A šli jsme zase dál, spali, jedli...až jsme došli na neznačené rozcestí. Vydali jsme se po 'hlavní' až jsme po šesti hodinách došli k velkému kameni, na kterém byly vyryty přesýpací hodiny. Prohledávali jsme to tam, ale nic jsme nenašli. Sigyn našla prázdné přesýpací hodiny a S'Tsung našel další kámen. No u mě by jste sice měli napočítat na konci dobrodružství deset kamenů, ale asi to tak nebude, protože si nepamatuju všechno. Po neúspěšném prohledávání jsme se rozhodli, že se vydáme směrem k té odbočce. A dokonce jsme ji našli. Na této cestě byly patníku z nějakého druhu břidlice, což mi připadalo divné, ale říkal jsem si 'všechno je možné'. Nějakou dobu jsem pozvolna stoupali výš a výš až nad námi bylo asi jenom deset metrů vody. Probrouzdali jsme se k nějakému "údolí", které bylo zarostlé fialovými korály. Chvíli jsme toto místo pozorovali a když jsme na nic divnějšího nepříšli, vydali jsme se cestou, která vedla mezi těmito poměrně malými korály. Jak jsme pokračovali v cestě korály začaly být stále větší. Na konci dne jsme je měli asi půl až metr nadhlavami. Ráno jsme zase pokračovali. Když už jsem si myslel, že se unudím nebo omdlím, objevila se mezi korály nějaká šmouha. Ta nás nějakou dobu pozorovala a tak jsme přemýšleli, co by to mohlo být. Nakonec jsem vyloučil, že by to bylo něco nemrtvého či nymfa. Bylo to moc rychlé a plavalo to. Nakonec jsem se se Sigyn shodl na tom, že to bude asi mořská panna a že bude lepší když půjdem dál a budeme ji ignorovat. A tak jsme zase šli až se korály začali zmenšovat a měnit barvu. Nakonec jsme došli k nějakému černému masívu. Cesta pokračovala k masívu a tam, kde končila byl tunel vyzařující modré světlo. V tu dobu jsme také zaslechli něco za námi. Po chvíli zkoumání zvuků jsme zjistili, že je to zbylá část obchodníků. Ignoroval jsem toto zjištění a prošel tunelem. Ženská část mě následovala a nechala mužskou na cestě k monolitu. Nevím, co přesně po celou tu dobu, co moje postava byla pod vodou, dělali "kuchaři". Vím asi tohle. "Poštolka" a druhá loď přepadená Griffinem dojeli do strážního města, kde se snažili překecat radu o pomoc. Ta nakonec řekla, že pomůže. "Poštolka" mezitím, co se rada domlouvala scháněl nějaké informace o Griffinech. U alchymisty zjistil, že Griffin je stvůra vymyšlená a seslaná na zem bohem jako nějaká zvěst. Zjistil také, že Griffini se obvykle vyskytují na severu a že dokonce někdo na severu má ochočeného Griffina. Dále se alchymisty ptal jestli nemá nějaké rachejtle, kterými by mohl Griffina sestřelit. alchymista ho pěkně odbyl a "Poštolka" odešel. Nevím, co se poté dělo až do doby, kdy jsme se v podmořském městě sešli. Ještě vím, že si zabojovali s Harpiemi. Jak jsem přicházel k tomu záhadnému světlu, říkal jsem si 'tam bude vzduch, budu moci zase dýchat vzduch!'. Prošel jsem trochu nejistě portálem a ocitl jsem se na nádvoří s fontánou. Jakmile jsem spatřil, že ve fontáně je voda zabořil jsem svůj obličej do vody a začal pít. Jak jsem tam tak pil objevil jsem další kámen. Po seshledání, kouzelničtině lezení na strom, kde našla také kámen, umytí a vyždímání oblečení jsme se rozhodovali, co dál. Nakonec jsme vyrazili do středu krásného modravého města. Míjeli jsme krásné modré kamené budovy, uschlé stromy, které dříve musely být tak krásné, až jsme došli do parčíku, kde stála věž ve tvaru šestibokého hranolu. V잨měla šest pater a každé bylo naptřeno na nějakou barvu. Barvy se střídaly v pořadí: červená, černá, bílá. Zde některý z obchodníků zaklepal na dveře. Dveře mu otevřel kostlivec a dal mu runový kámen. Zkoušeli jsme klepat a volat dál, ale už nám nikdo neodpověděl. Tak jsem se naštval a pokusil jsem se dveře vyrazit, což mě stálo pohmožděné rameno. Štěstí, že umím používat obě ruce stejně dobře. Po tomto chabém pokusu jsme se rozdělili a každý šel svou cestou. Já jsem si to namířil k radnici, která stála hned u vchodu s fontánou. Když jsem tam došel, překvapilo mě, že hodiny na radnici ukazují půlnoc nebo poledne. Vešel jsem a objevil bohatě zařízené místnosti. Vešel jsem do druhého patra, kde mě zaujala knihovna a otevřená kniha na stole. Podíval jsem se do knihy a koukal jsem chvíli na mě neznámé písmo. Poté jsem prohledal knihovnu jestli v ní nebude něco psané v obecné nebo jiných jazycích, kterými umím psát. Nakonec se moje hledání vyplatilo, protože jsem našel mapu, na které mě zaujali dvě budovy. První byla nakreslena jako čtverec v níž byl nakreslen kalich a ta druhá budova mě zaujala barvou. Nebyla totiž modrá, jako všechny ostatní, ale zelená. Vylezl jsem z radnice a prošel jsem se po vnitřním obvodu obvodu monolitu. Cestou jsem narazil na další kašny. Byly však už vyschlé. Po mém kroužení jsem si řekl, že prozkoumám tu budovu s kalichem. Šel jsem tím směrem a dorazil jsem k oplocené budově vypadající jako chrám. Zde jsem potkal zbytek obchodníků jak přelízají žívý nebo spíše už mrtvý plot (aspoň, že nebyl nemrtvý). V plotě našla nějaká postava kámen. To, aby jich neměli tak málo :-). Vyšlapali jsme několik schodů a otevřeli dveře. Vstoupili jsme to velké místnosti, ve které v zadní části byla socha východního draka (nevím, co dělám na východě a ještě k tomu na jihu), jenž vyzařoval slabé, ale určitě magické světlo. Drak stál na nějakém stoupátku. Chtěli jsme zjistit proč na tom stojí a proto jsme dráčka odsunuli. Světlo zhaslo, ale nic jiného se nám nepřihodilo. Stoupl jsem si na to soupátko a zase se nic nestalo tak jsem vzal svůj bastard na turnaji v dračáku mývá moje postava chodcův meč. Ale moje pravá postava vlastní dva bastardy. a začal jsem vydloubávat ten kámen. Povedlo se mi nadzvednout kámen, ale neudržel jsem ho moc dlouho, abych s ním mohl dále pohybovat. Nakonec mi ty solný sloupy pomohli a nadzvedli jsme ten kámen. Pod ním leželi runové kameny tak jsem si vzal jeden a druhý jsem dal obchodnici, která mi pomáhala zjišťovat , co je pod tou kamennou deskou. Řekla, že jsme nic nenašli, tak jsme všechno dali zpátky na své místo. Jenom ten drak už nesvítil. Znovu jsme se rozešli. Nepamatuju si přesně jak dobrodružství v tomto městě probíhalo. To píšu jenom kdyby někdo nesouhlasil s průběhem. Mezitím, co moje postava pobíhala po obvodu města, se některé postavy rozhodli vyrabovat toto krásné město. Jiné zase zkoumali věž... Já jsem postupně prohledával domy, když se najednou přiřítil jeden z dobrodruhů a volal, že něco našel. Všichni jsme se sešli a šli s ním. Dovedl nás k zelené budově. K té, co je na mé mapě vyznačena zeleně. Vešli jsme do ní a objevili jsme lázně. Obchodník nás zavedl do malé místnůstky, kde byla napsaná hádanka v několika jazycích. Četl jsem 'Jeden místo dvou či žádného, les je mojí doménou.' Chvíli jsme dumali až jsme na to logickým postupem pravděpodobně přišli. Zkoušeli jsme tedy náš odhad říct, ale nic se nestalo. A tak jsme lázně opustili a šli zase po svých. Při svém postupném prohledávání jsem narazil na školu. Prohlídl jsem si různé učebnice a poté jsem prohledal nějaký stůl, kde jsem našel modré křídy. V té chvíli mě napadlo 'co třeba nenapsat odpoveď hádanky na dveře k věži či pod tu hádanku v lázních?'. Vylezl jsem ven a narazil na Sigyn, která měla stejnou myšlenku. Dohodli jsme se na tom, že to každý půjdeme napsat někam jinam. Já jsem šel do lázní a tam jsem to napsal. Nic se nestalo a tak jsem běžel ke věži, kde jsem byl svědkem napsání slova 'jednorožec' a otevření dveří. dostali jsme runový kamínek. Vešli jsme. Někteří si sedli na židli, někteří tupě koukali na kresbu kostlivce a jiní čekali venku. Řekl jsem si 'nač čekat, odměna čeká a já tady stojím.'. Vyběhl jsem po schodech do šestého patra a dorazil ke svíčce. Rozlomil jsem hůlku od Sandra a čekal. Slyšel jsem kroky mých současných pronásledovatelů a už jsem věděl, že dohodu druhou nedokážu udělat. 'Byla slabá a pomalá, škoda. Mohl jsem ji pomoci.' pomyslel jsem si, když se objevil Sandro a chtěl, abych mu podal svíčku. V tu chvíli už tam stáli v řadě seřazení zbylý vynucení dobrodruhové. Vzal jsem neuhasínající svíčku a podal ji Sandrovi. Sandro ji převzal, prohlédl a předal mi moji odměnu. Zeptal jsem se ho 'A co aréna? Ukážete mi cestu?'. Ještě jsem ho požádal o jídlo a den spánku. Sandro nám ho dal a ráno nám otevřel portal do arény. Po chvíli poslouchání pochybovačných spoluúčastníků, jsem prošel portálem. A ocitl jsem se v chodbě s pěti dveřmi. Zbytek družiny se po nějaké době hádání s Nekrem o tom, že je určitě podvede, rozhodl, že také projde a nakonec prošel. ... ...


Tímto skonèil první den hraní. Teï už na nás èekalo slíbené finále.

stsungjp@yahoo.co.jp