Ptáte se, co je tento divně vzhlížející automat? Má obrazovku jako každý jiný, ale páčky a velké množství čudlíků byste na něm hledali asi těžko (automat sice obsahuje šest tlačítek, ale to není to hlavní). Bijící do očí jsou velké reproduktory a to hlavní 'taneční' platforma. Stále nevíte? Je jasné, že ke hře budete potřebovat vaše nohy a pravděpodobně hudba bude hrát také velký podíl. Tak, co vás napadá? Že by simulátor tance?
Dance Dance Revolution je hra, za kterou vděčíme japonské firmě Konami (jako vděčíme i za spoustu jiných her). Tato hra spatřila světlo světa v roce 1998 a ihned měla obrovský úspěch. Z Japonska si hra vybojovala cestu do Asijských částí Kalifornie, v Americe. Odtud se po nějaké době dostala i do zbytku Ameriky a sklidila také velký úspěch. DDR se dokonce dostalo i do Evropy. Ale zastoupení DDR v Evropě není tak valné.
Jak se tato hra tedy hraje? Princip je velmi snadný. Na velké obrazovce před vámi se nachází čtyři statické šipky, které blikají do rytmu skladby. Za nedlouho se na obrazovce začnou rojit další šipky, které představují 'taneční' kroky. Když jedna taková barevná šipka, překryje šipku stacionární, musíte ji potvrdit šlápnutím na příslušnou šipku na platformě. Abyste věděli, jak na tom jste počítač vyhodnocuje každé vaše šlápnutí. Hodnocení je od nejlepšího 'Perfect', přes 'Great', 'Good', 'Boo' až po úplné minutí šipky 'Miss'. Každý hráč má určitou energii, která se podle hodnocení šipky dobíjí nebo rychle vybíjí. Za 'perfect' nebo 'great' přiberete trochu energie, za 'good' nedostanete nic a jak za 'boo' tak za 'miss' se vám energie odečte. Pokud všechna vaše energie (jako míněno ve hře) zmizí hra končí - na obrazovce se objeví velký modrý nápis 'FAILED'. Pokud hru úspěšně dohrajete potěší vás slovo 'CLEARED' a následné celkové vyhodnocení skladby.
Zde uvidíte počet šipek, které jste potvrdili na perfect, great, good, boo a miss. Je zde i počet dobře ustátých a špatně ustátých holdů či freezů. To jsou šipky, na kterých musíte stát po dobu jejich délky. Je zde samozřejmě celkové bodové ohodnocení a celkové 'stupňové' ohodnocení, to jest od AAA do E (které nahrazuje F). Je zde ještě další číselný údaj, který bude zajímat spíše, trochu pokročilejší hráče (kteří chtějí dát ty tři A). Tím jest maximální combo za skladbu, to znamená kolik šipek za sebou jste potvrdili. Na některých automatech se zobrazuje procentuální úspěšnost a graf vaší výkonnosti (viz dále v textu).
Hra má základní tři obtížnosti. Light, Standard a Heavy. Evropské verze i poslední japonské mají ještě navíc Beginner. A poslední japonský mix má ještě Challenge. Beginner je nejjednodušší, Light je pro pokročilejší začátečníky. Standard je hlavně pro lidi, co si chtějí zafreestylovat. Takoví lidé se snaží vytvořit nějakou hezkou taneční kreaci, která odpovídá jak hudbě tak šipkám. Heavy a Challenge jsou obtížnosti pro zkušené hráče a obvykle vyžadují dostatek vaší výdrže a odolnosti. Představte si skladbu, která má rychlost 300 úderů za minutu (BPM), 555 šipek a trvá přibližně minutu a půl. 5 šipek za sekundu si člověk možná ještě (stěží) představí, ale tahle skladba má ještě více šipekza sekundu. Věřte mi, že pokud se vám náhodou tuhle skladbu podaří prolézt budete se muset ještě minimálně 40 sekund vydýchávat (doba pro vybrání další skladby).
S Max300 jsem narazila na další věc, kterou budete muset mít na paměti. Rychlost skladeb se je různá. Max300 má rychlost 300BPM, tato rychlost je však extrémní. Normálně se rychlost pohybuje kolem 140BPM. Jsou zde skladby pomalejší (snad nejpomalejší má kolem 60) ale i rychlejší. Oblíbené speed mixy (oblibená skladba, ale zrychlená) mají 170BPM. Je zde pak série 'těžkých' skladeb hlavně na vaši odolnost, u kterých se rychlost pohybuje kolem 180-200BPM. Rychlost je celkem důležitá, protože jak vaše nohy tak vaše oči tuto rychlost musí pobrat. Čím je skladba rychlejší tím šipky na obrazovce lítají rychleji a tím rychleji je musíte povrzovat.
Od šestého japonského mixu se Konami rozhodla u každé skladby ukázat graf obtížnosti (věřte je to velmi dobrá věc). Dříve byla obtížnost udávána jen v tlapkách (od jedné tlapky do desíti). Každá obtížnost (Beginner, Light, Standard, Heavy, Challenge) má skladby o svých tlapkách. Nový graf však neukazuje jen jak je skladba těžká, ale ukazuje v čem skladba bude těžká. Existuje pět různých kritérií. Voltage, Stream, Chaos, Air a Freeze. Voltage udává počet šipek za skladbu. V případě našeho Max300 se voltage ani nevejde na graf, protože maximální voltage (rovna jedné, neboli 100%) by byla v případě, kdyby skladba měla opravdu pět šipek za sekundu (450 šipek). Stream ukazuje pravidelnost tanečních kroků a obvykle velký stream usnadňuje skladbu. Za to chaos může z vaší oblíbené skladby udělat peklo. Jedná se o počet šipek mimo daný beat (všechny kratší noty než čtvrťové). Air je počet skoků - dvou šipek najednou. Nejvíce skladeb s airem se nachází na červené úrovni (standard). Freeze je jen čistě počet freezových šipek. Když jsem mluvila o hodnocení zmiňovala jsem se o konečném grafu vaší výkonnosti. Tento graf ukazuje, vaši výkonnost v procentech v těchto pěti kritériích.
Pokud tohle všechno se vám zdá jednoduché, můžete vyzkoušet také hru na dva pady (jeden hráč hraje na osm směrů) nebo si zkusit Nonstop mode (dříve Challenge). Za jeden kredit můžete zvolit Nonstop mode. V každém nonstopu se nachází pět skladeb. Na každou z nich máte tři životy (v Japonských mixech), nebo na všechny skladby jednu energii (v Evropských mixech). Obojí dá celkem zabrat. Nonstop sice není zase tak nekonečný, trvá přibližně osm až deset minut, ale představte si pět skladeb typu Max300 za sebou bez přestávky (ok, nebudu vás strašit. Nic takového vás nečeká).
Kromě poměrně dobré kvality linoucí se z reprobeden se můžete těšit i na pěkné animace na pozadí a roztomilé announcery - lidi, co budou vaše dobré i špatné výsledky komentovat. Někdy vás hláška '100 combo' velmi potěší. Avšak, když po ní ihned zazní z reprobeden 'Oh no combo stops', tak to moc milé není. Ve starších japonských mixech vám po obrazovce pobíhají (tancují) tanečníci. Někdy to hře moc nepomůže (když má skladba 300BPM), ale když má skladba okolo 140BPM tak se na ně docela pěkně kouká.
Dance Dance Revolution není jedniná hra svého druhu. Je zde plno dalších - Dance ManiaX, TechnoMotion (hra na osm panelů pro jednoho hráče), Pump it Up (pět panelů). Jsou zde ale i jiné taneční hry, které se nemusí hrát jenom nohama. Jednou z nich je Para Para Paradise, která vznikla z japonského tance Para Para, který byl populární v sedmdesátých letech. Další hrou, kde uplatníte své ruce je korejská hra 3DDX Dance Station. Kde hrajete na čtyři šikmé směry pro nohy a čtyři normální směry na ruce. 3DDX je také jedinou hrou, kterou si v České Republice můžete zahrát. Automat se nachází v herně Virtual Game Hall v Praze v Carrefouru na Andělu.
Všechny tyto hry patří do větši skupiny her, které se říká hry hudební (hry od Konami mají název BeatMania Games.) Patří sem například GuitarFreaks (simulátor hry na kytaru), Drummania (na bubny), BeatMania (trocha toho DJování), KeybordMania (hra na klavír), Pop'n'Music (hra, která jistě zaměstná vaše ruce) a plno dalších.
NOTE: Tohle je puvodni text pro prednasku na PragoCon 2005. Zbyly text je napsan po Avalconu 2004. Tazke to na sebe moc nenavazuje...Co mám zkusit pro začátek, abych se necítil blbě?
Na Avalconu jsme začátečníkům pouštěli 1,2,3,4, 007 (teď mi šíleně pije krev, kdykoliv slyším "one, two, three, four, o, o, seven"). Není to skladba příliš pomalá, ani rychlá. Šipek tam také není málo ani moc. Když zvládnete tuto pisen muzete zkusit 17才 (čti 'sai'). Zde uz se musite trochu naučit jak přešlapovat. Hlavně si dávejte pozor na šipky dopředu a vzad. Ty se s oblibou pletou. V 17才 jsou také tři šipky za sebou (v daném BPM), což také začátečníkům chvíli trvá, než to rozlousknou. I když jsou tací, kteří na to stoupnou poprvé a 'sedmnáctka' jim nedělá žádné problémy (někteří asiati..vím to z vlastní zkušenosti. DDR už jsem vnutila dost lidem).
Celkově bych pro začátek doporučila písničky americké a evropské (vyjimkou je japonske DDR Dysney Dancing Museum.) Jsou obvykle o hodně lehčí než skladby japonské (i když mají stejný počet tlapiček). Až budete zvládat skladby s přibližně tímto BPM (kolem 140 BPM), zkuste si třeba 桜 (sakura) pro beginnery. Myslím, že je dostatečně jednoduchá (malo sipek), ale celkem rychlá (aspoň na konci). Rychlá (170BPM) přímo pro začátečníky s jednou tlapkou je Cartoon Heroes. Pokud byste chtěli začít tvořit nějaké taneční kreace, zkuste si třeba Dive. Dá se tam skvěle otáčet a dají se tam dělat i jiné věci.
Pokud už zvládáte hru na jeden pad a chcete zkusit něco na dva, dobré skladby na učení pohybu po dvou padech jsou Moonlight Shadow, Butterfly, a Crash. Všechny na standard. Poté 桜 (Sakura), Supercalifragilisticexpialidocious na light jsou také pro začátek dobré. Zankoku na Tenshi no TEEZE (ta rychlá) je také celkem pohodička na standard.
Nějaké rady pro začátek, které se mohou hodit
Na kolik směrů se dá hrát?
V SM i DWI si můžete vybrat na kolik šipek to vlastně budete hrát. Základní mód je na čtyři šipky (nahoru, dolu, vlevo, vpravo). Pak se dá hrát na šest směrů (viz obrázek padu.) stále na jednom padu. Ke čtyřem základním přibudou směry šikmo nahoru-vlevo a nahoru-vpravo. Pokud máte k dispozici dva pady, můžete hrát rovnou na osm směrů (tedy dvakrát na čtyři základní směry). Orientace na dvou padech po hráči už vyžaduje trochu více. Uvědomit si, že šipka vlevo na pravém padu je vlastne od hráče vpravo, když stojí na levém padu. U některých dvojskoků to vyžaduje i řádné protažení svalů (já jsem poměrně malá, tak myšleno pro lidi s přibližně stejnou délkou nohou). Pro začátek skok skládající se ze šipky nahoru na jednom padu a šipky dolů. Když tohle zvládnete tak vás program překvapí, že na 185BPM písničce po vás chce přešlapování na šipky nahoru a dolu a pak ješte k tomu skok na levou a pravou šipku (jsou k sobě nejblíže). A to není všechno, kombinace šipka nahoru na jednom padu a nejvzdálenější šipka do strany je také sranda. Nejlepší kombinací je však asi skok ze šipek vpravo/nahoru na jednom padu na skok vlevo/nahoru na padu druhém. Ale nebojte se, je plno písniček, kde se takovéto chytáky nevyskytují.
První rady: Nestůjte jak tvrdé 'y'. Nebuďte ztuhlí ani v křečích, tím si zrovna nepomůžete. Buďte uvolnění, abyste se mohli hýbat rychle a snadno. Snažte se uhnat, co nejméně. Na pad nedupejte. Nezvedejte nohy vysoko. Snažte se udržet, co nejblíže padu. Konec prvních, blbých rad (stejně se jima nikdo řídit nebude).
Když jsem sama začínala zjistila jsem, že jednodušší skladby se dají utlapkat jen jednou nohou (s tím že na jedné stojíte uprostřed a druhou potvrzujete). Avšak člověk má (obvykle) nohy dvě, tak by je měl používat obě. To jsem si hned vyzkoušela na skladbě Spaceboy, kde se docela hojně nacházejí skoky (i když zde je také výhodné přeskočit z jednoho skoku přímo na druhý). Když jsem zkusila i něco težšího bez skoků zjistila jsem, že nohy někdy musím střídat opravdu rychle. Aby se vám to povedlo zkuste se vyhýbat prostředku padu. Na Avalconu se mě někdo zeptal jestli si uvědomuju, že doprostřed padu vlezu jen na začátku a na konci skladby. Trochu jsem se nad tím zamyslela a zjistila jsem, že je to pravda a je to věc, která mi umožňuje ušlapat něco velmi rychlého s hodně šipkama. Když šlápnete na šipku nahoru a pak je tam hned šipka dolu, zůstaňte na té nahoře a k potvrzení šipky dolů použijte druhou nohu. Hodně to pomůže. Pak vám šipky vlevo, dolu, nahoru, vpravo hned za sebou nebudou dělat problémy. Pokud to zvládnete budete se na padu moci i otáčet a dělat různé jiné blbosti. (prostě každá noha by měla být schopna potvrdit jakoukoliv šipku)
Když jsem pozorovala lidi na Avalconu, zjistila jsem, že jim jdou lépe skladby rychlejší (Kolem těch 140BPM). Skladby pomalejší (od 30 do 120BPM) vyžadují docela velkou přesnost a tu na začátku moc lidí nemá (třeba má, ale zase šlape vedle). Pro ty, co jsou na tom rytmicky stejně špatně jako já, může pomoci sledování stacionárních šipek a podle jejich blikotu určit rytmus. Chytit rytmus ze skladby mi někdy dělá opravdu problém, ale když mi bliká přímo před očima je to jednodušší. Pokud rytmus zvládáte bez problému, nějak ho chytněte a překecejte nohy, aby do toho rytmu šlapali (klidně i vedle). Až budete vnímat rytmus i šipky najednou půjde vám to o hodně lépe.
Na stejné už několikrát zmiňované akci si také někteří stěžovali, že si musí napřed ujasnit, kterou nahou mají použít na potvrzení šipky. Tomuto myšlení bych se vyhýbala. Sice máte nohy jen dvě a vybírate tedy mezi dvěma možnostmi, ale zabere to trochu času. Prostě použijte nohu, která je zrovna ve vzduchu nebo má blíže k cílové šipce. Pokud chcete zvládat písničky složitější, budete někdy muset používat vaší méně schopnou nohu na šipky, které se vám vůbec nebudou líbit. Avšak můžete si použití nohou plánovat dopředu jak šipky letí ze zdola nahoru, aby se vám pak nezamotali. Občas se také přepočítám a pak potvrzuji šipky všemožným způsobem. Pak můžete ztratit rovnováhu a než se zase vyhrabete na nohy máte konec skladby.
Až budete skákat po dvou padech, nezapomeňte je nějak donutit, aby zůstali na zemi na stejném místě. Když jsem hrála skladby typu Zankoku na Tenshi no TEEZE (přes 300BPM) nebo Supercalifragilisticexpialidocious tak jsem hru měla spestřenu tím, že při každém přelezu na jiný pad se ta daná šipka, kterou jsem potřebovala nacházela někde jinde. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale pro začátek to asi musí lézt dost na nervy.
Když dojde na to, že už budete chtít skákat sakuru na osm tlapiček (není těžká, jen tak vypadá), zkuste se udržet ve vzduchu déle než na zemi. Vím zní to blbě a ani nevím jak to vysvětlit , ale pokud zůstanete přibití na padu a nedokážete se rychle hýbat. Pokud se budete dívat na nějaká videa mistrů, zjistíte, že se drží (něčeho...IMG). Tím se udržují nad padem a pracují jen nohama. Vzhledem k tomu, že já doma automat nemám musím si poradit svojí vlastní silou. Na pad NEDUPEJTE, ale lehce se od něj odrážejte, abyste byli TĚSNĚ nad ním. Pokud budete mít dobrý rytmus (kde je hodně chaos) dělám to tak, že po dobu mezi dvěma šipkama na padu nestojím, ale jsem někde nad ním. Na pad dopadnu jen ve chvíli, kdy tu šipku potřebuji opravdu potvrdit. Tímto způsobem se vaše reakční doba zkrátí na polovinu, což se hodně vyplatí u písníček s BPM kolem 300, kde je hodně půldob a jiných nemilých dob. Ale nezapomeňte být jen těsně nad padem, pokud budete moc vysoko, obrátí se to proti vám. Občas se mi stane, že po několika rychlých skocích se odrazím moc a pak mi trvá déle než potvrdím následující šipku. Pád k zemi se zrovna urychlit nedá, tak pozor.
Pro lepší potvrzování šipek, je dobré používat boky. Chodím už nějakých jedenáct let na karate a slyším to každou chvíli (boky jsou nutné k urychlení a předání síly). I v případě DDR se to hodí, ba je to i nutné. Většina lidí stojí na padu čelem k monitoru a z této pozice se obvykle nehne. Ze začátku jsem se také moc nehýbala (nebylo třeba), ale po prvním pokusu skladby Mezase (z pokémonu na standard, osm tlapiček) jsem pochopila, že to bude vyžadovat ještě něco jiného (neměla jsem tucha co). Rozhodla jsem se, že to zkusím prostě nějak jinak. Pustila jsem to a začala jsem podle šipek pad obcházet (za použití boků, abych se stihla otočit) tak, že jsem střídala nohy po šipce. Pokémon se povedl a dostala jsem pěkné béčko. Až budete chtít prolézt nějaké ty rychlé písničky s vysokou voltáží, zkuste si napřed něco jednoduššího, tak, že budete stát k obrazovce ze strany nebo zády. Pak to zkoušejte měnit, abyste za jednu písničku zvládli všechny způsoby (nebo jen ty tři, abyste viděli na monitor). Ze začátku to možná bude dělat problémy, protože pokud stojíte pravým bokem k monitoru šipka dozadu už není vzadu z vašeho stání, ale vlevo. Až to zvládnete postupně hrajte písničky, kde je hodně šipek a zkuste to aplikovat. To otáčení a používání boků platí, ale hlavně pro dva pady. Tam to snad bez toho ani nejde.
Když už jsem zabrousila k těm bokům, tak si dovolím ještě jednu nesrozumitelnou poznámku. Pokud si chcete ulehčit práci, zůstaňte s vaším těžištěm na jednom místě (uprostřed padu). Podle této osy se také otáčejte (až na to dojde). Je to rychlejší, neztratíte rovnováhu a ubere vám to méně energie. Pokud se chcete nutně u DDR hýbat z místa na místo, hrajte na dva pady.
Až budete chtít začít freestylit a pomalu se učit skladby nazpamět, naučte se 'bufferovat' co nejvíce šipek dopředu. Ale tak, že si začnete nacpávat do paměti šipky ve spodní části obrazovky (pokud stacionární jsou nahoře, jinak naopak) ne ty v horní. Dřív jsem koukala vždy po těch nahoře a když jsem se otočila zády, zjistila jsem, že nevím kam mám šlápnout.
Také se ujistěte, že máte v místnosti dostatek místa. Pad sám o sobě až zase tolik místa nezabírá. Pro zajímavé skoky, postavení se na ruku, mávaní rukama atd. dostatek místa však být nemusí (já jsem málem prosklila skříň, když jsm skákala roznožku a když jsem se otáčela v nějaké rychlejší skladbě tak jsem nabourala do poličky v úrovni mých ramen).
Potvrzování šipek v některých skladbách rukama (dlaněmi, tak abyste si ale nevykLoubily prsty) nebo kolenem vypadá dost efektně. Tak to můžete zkusit. Ale napřed si vyzkoušejte jestli to vaše koleno zvládne a jestli se z té země vůbec postavíte. Pokud máte pad (resp. mat) z umělé hmoty tak je dobré na koleně něco mít (stačí mít dlouhé kalhoty). Pokud se na pad dostane pot (z vašeho kolena, či jak z vás prostě kape), tak se povrch padu stane dosti kluzkým (nebo se mi také k padu podařilo přilepit). Pokud máte pad z něčeho drsnějšího tak je dobré si koleno také chránit, protože rozedřená kůže a pot taky nejdou zrovna dohromady.
Co člověka (fakt nenapadne) nenapadne...
Co člověka nenapadne... Většina lidí, zvláště začínajích to po chvíli přestane bavit a řekne si proč to nezkusit rukama ("to by mělo jít lépe, ne?" říkají si). Můžou si to zkusit sami anebo i ve větším počtu. Je u toho někdy zábava, zvláště když se 4 až 8 lidí prostě nedokáže synchronizovat. V tomto případě jim to 'prý' šlo. Ale jednotlivcům to jde obvykle stejně 'špatně' jako nohama. Sama jsem si to párkrát zkusila a na ty heavy skladby jsem to sice zvládla, ale o hodně hůře než nohama. Člověk musí u toho padu nějak sedět a to se pak blbě hýbe rukama. Nemluvě když je velká voltáž a vy se snažíte si ty ruce nezamotat. Ještě jsem zažila jednoho experta (teda vlastně více), kteří se to pokusili odskákat na všech čtyřech. Tak, že dvě ruce byly na dvou šipkách a zbylé dvě končetiny na zbylých šipkách. Ani jedné osobě se takhle nepovedlo proskákat poměrně jednoduchou písničku. Tuto metodu jsem radši ani nezkoušela.
Zkuste hrát na dvou padech a přitom dělat screenshoty (které zrovna potřebujete)! lol Ted jsem zjistila, ze to není az zase tak tezke kdyz to porovnám s deláním screenshotu v Pump it up.
Last Update 7:34 PM 3/23/2005 S'Tsung
